Tak je to tady!
Docela netrpělivě jsem čekal na tuhle chvíli.
Zveřejnili mi povídku!
Před časem jsem v knihovně narazil na plakát, který nesl velký nápis ZE ŠUPLÍKU FANTASIE.
Byl to plakát na soutěž o nejoriginálnější povídku.
Adresa samotné soutěže je www.suplikfantasie.cz
Docela mě to zaujalo, a protože jsem měl zrovna náladu soutěžit, řekl jsem si, že dovedu do konce jeden nápad na povídku z března a zúčastním se.
Zadání soutěže poskytovalo autorům prakticky úplnou volnost...
Jediné, co musela povídka splňovat byla maximální délka 20000 znaků bez mezer a měla nějakým způsobem rozvíjet tento citát, výrok nebo jak bych tomu měl říkat:
„Vždy mě udivovalo, proč ptáci zůstávají celý život na jednom místě, když mohou letět kamkoliv na světě.“
Autorem je Harun Yahya, což je mimochodem docela zvláštní chlapík... Koukl jsem se na něj na wikipedii a už po prvním řádku mi začal být nesympatický... Ale tak co, ten citát nakonec není špatný...
Zprvu jsem měl pouze nápad, dva odstavce, které jsem v povídce chtěl mít, a tenhle citát.
Po šesti hodinách jsem konečně něco vyseděl a byl jsem na to docela hrdý...
Problém ale přišel ve chvíli, kdy jsem se pustil do odesílání povídky. Odesílání jsme museli provést přes speciální, jak to jen říct, formulář na stránce soutěže. Problém byl v mém stylu psaní. Ve formě.
Možná už jste si stihli všimnout, že hodně pracuji s odřádkováváním. A protože jsou polovina povídky dialogy a každá promluva měla svůj vlastní řádek, vyvstal docela krutý problém - každý řádek je vlastně nový odstavec... Výsledkem je to, že je povídka docela špatně čitelná. Ale vězte, že původně byla krásně přehledná...
A teď k ději.
Povídka má dva hlavní hrdiny.
Davida, truhláře, který se stal tulákem, a Anpiela, řečeného Lugh.
David je mladý člověk, který je rád v pohybu, rád objevuje dosud neznámé a v hloubi srdce je pravým dobrodruhem.
Anpiel není člověk. Je to anděl. Ale možná ne tak docela...
Hrozně se mi líbila představa anděla, kterého pošlou z nebe pro jednoho dobrého člověka. Znáte to z pohádek - s čerty a hříšníky.
Anpiel ale není pohádková postava. Je to spíš takový misionář...
Znáte Melchisedecha, krále salémského? Z Alchymisty?
Tak někdo takový je Anpiel...
Jeho posláním je přesvědčovat lidi, aby poslechli svoje srdce.
Anpiel se jmenuje Anpiel z jednoho prostého důvodu - Anpiel je jméno anděla, který je patronem ptactva a andělem duševního rozvoje - tak proto...
V povídce je docela znát jeden z mých velkých možná nešvarů, možná i kladů, každopádně charakteristických vlastností. Znáte to, autor do svého díla prostě musí odrazit sám sebe... Takže David i Anpiel nesou hodně známek po tom, že jsem je napsal...
A konečně to, na co netrpělivě čekáte (teda doufám) - adresa:
Kam mizí šneci
Jak jste jistě pochopili, povídka má název
Kam mizí šneci
Tak přeji příjemné čtení a ať se vám alespoň trochu líbí...
Fiach
p.s.: malý návod ke čtení: Mezi "No dobře, už mlčím." a "Sleduješ ten kostel..." by měla být mezera. Ta první promluva ukončuje jednu část a tou druhou začíná část další, tak aby vás to nepřekvapilo... Za toto geniální splácnutí k sobě může onen skvělý formulář...
Pokud budete někdo chtít vidět původní vzhled povídky, napište mi nebo mi nějakým jiným tajuplným způsobem dejte vědět a já vám pošlu originální doc...
p.p.s.: Anička se původně jmenovala jinak, ale přišlo mi to nevhodné (kvůli symbolice), tak jsem to jméno změnil. Ale můžu vám prozradit, že Anča se původně jmenovala A. ... Doufám A., že se nebudeš zlobit...
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
