Aspoň na věčnost...

Poslední dobou
mám chuť
výt
       krákat


Poutník
chodil
den co den
den co den
do lesa


Čekal 
dýchal vzduch
vydechovaný zástupy stromů


Čekal
na svou chvíli
nevěděl proč
prostě chodil


Číhal
když při pohledu
do houští
spatřil oči laně


Laně
plaché
ale odvážné
statečnější než
sám poutník


Laň odběhla
ale poutníkovi v hlavě 
zůstala


Myslel na ní pořád
dnem i nocí
dnem i nocí
cítil
že ji musí znovu najít


Chodil
dál do lesa
a hluboce věřil
že ji
znovu potká


A stávalo se
že občas 
čas od času
znovu
spatřil záblesk


Ale poutník
cítil že ji potřebuje
nevěděl proč
prostě cítil


Poslední dobou
mám chuť
krákat
       výt


Potřebuji svůj
záblesk
svoji laň
znovu potkat
aspoň na chvíli!


Znovu potkat
aspoň na moment!


Znovu potkat
aspoň na pořád!


(opět pro A)

Ve spojení s vesmírem


Vibrace tkání
resonují dutinami
útrob
od spod až po vršek
vlny jdou páteří
z očí krkem k hrudníku
teplo, tak krásné zvláštní 
teplo
jako bych visel za záda
ve žhnoucím průvanu


vím, že tohle
je ta cesta
plním své 
závazky
jsem součástí
příběhu

Čerstvé pocity, čerstvý kousek...

Zažito včera, napsáno před hodinou...

Drát ... Strážce...

F

Blazing capricorn...

I am my Highland, my Highland is me...

aneb Já kozoroh...

...černá a bílá čtvrtka

Nápad na tenhle počin je už asi půl roku starý... 

Dnes jsem ho konečně dokončil...

Nechci, aby to znělo jako holedbání, ale jsem s ním docela dost spokojen!!!

Tady to zrovna moc nevynikne, asi bych měl to pozadí trochu zbarevnit...

Živte plameny svých srdcí...

Fiach

Homo II

Výkřik světu!
Zvuky z hlubin!
Uslyšte hlas
písně skulin!
Solo kaprů
Dutin v davu
Pusťte mě ven!
Mám svou hlavu!

---
OKO         RUKA
ono         ta
OKO         RUKA
jež která
té tam
noci se
OKO RUKA
vidělo dostala
to kam
co dostat
vidět se
nemělo neměla


ČLOVĚK
ten
ČLOVĚK
který
toho
dne
utekl
ČLOVĚK
pro 
to
co
nebylo 
pochopeno


(7.3.11)

Malá milá Emocionála...

Sálem
výřily emoce


atmosféra
okamžiku
skoro
hmatatelná
byla


Ze sboru 
sálala
inspirace


a v ní 
ona stála


Emocionála


Ona 
zdála 
se být
duší
toho sboru


Tím
vzácným
duhovým
jádrem
bez kterého
sbor 
byl by
pouhou
masou těl


Malá milá
ta Emocionála


Bez ní
ten sbor
nebyl by
ničím


Však ona
tam byla


Dodávala 
hudbě
sny a
romantiku
společného tajemství


Dřív 
pochyboval jsem
však teď vím
Andělé opravdu
existují


Já chtěl bych
být
jejím gardiánem
jejím ochráncem
věčným strážcem
Emocionály

(věnováno A.=K. a Emocionále...)

Nedělní srnectvo

Vždycky jsem chtěl fotit zvířata...
Je to fakt nářez...
Všiml jsem si, že poslední dobou už se těch srn ani moc nebojím, spíš jsem rád, když ji potkám...
Aby mi bylo rozumět - já srnky moc nepotkávám v otevřené krajině. Většinou spíš tak, že se dva metry ode mě rozhrne křoví a najednou srnka...
Pěkný zážitek...
Ještě lepší jsou prasata...

Tak pár fotek ze včerejška:

p.s.: s objektivem 18 - 200 mm je dost sranda...

F

Přišel k nám bílý kůň...

Tak u nás konečně začala zima!
Už teda v pátek, ale do teď jsem si to užíval...
Začalo to hustým sněžením, pak přijel autobus, řidič to trochu nezvládl a bylo to...
Abyste tomu dobře rozuměli: příjezdová cesta do naší vsi vede přes takový zabijácký kopec. Když to trochu namrzne, je prakticky nesjízdný. No a když tam uvízne šest aut a autobus tak se do vsi vlastně skoro nedá dostat... Ani z ní...
Jupí!

Tahle samotná událost by mě zase tak nezajímala, ale ve výsledku to znamenalo, že za celou sobotu jsem potkal jenom jedno auto...
Veškeré cesty byly nedotčené, jediné stopy, které jsem potkával byly srnčí, prasečí a moje. Závěje hladké, vítr bičuje stráně, prostě boží!

Šel jsem běhat - zprvu se mi do toho moc nechtělo. Fakt, že je tak šest pod nulou a já na sobě nemám skoro nic, mě moc nehřál...
Uběhl jsem ale půl kilometru a veškerá nechuť byla pryč.
Vítr hnal po polích vlny prašanu a já letěl s ním...
Doběhl jsem doprostřed pole a jen tak tam stál. Vítr mi bičoval tváře, sníh mi lítal do očí, ale já jsem si to neskutečně užíval.
Skákal jsem, chvíli jsem s větrem bojoval, pak jsem s ním splýval.
Rval ze mě teplo, ale toho jsem měl pořád dost.
Křičel jsem na celý svět, zpíval jsem písničky, které vypluly odnikud.
Kdyby mě někdo viděl, rozhodně by mi nevěřil duševní zdraví.
Ale byl jsem tam jen já, vítr, pláně kolem Pekla (ten les miluju)
Letěl jsem s tím větrem a zpíval, co mě zrovna napadlo, prostě svoboda...

Podobně jsem vstřebával i průběh Peklem.
Vlastně jsem původně šel hledat dřevo na housle - Akallabeth, moje budoucí elektrické housle :-D, budou krásná, skvělá a moje...

Dřevo jsem nakonec nenašel, ale užil jsem si to maximálně.
Z původně zamýšlených 60 minut byla hodina a půl, ze sedmi kilometrů skoro dvanáct.
No, takhle já trénuju...

A pořád ještě věřím, že mi to tu někdo začne číst...

Užijte si Zimu, když už je tady!
Zbožňuju Jaro, ale když už je konečně ta pravá Zima, tak si to musím pořádně užít...
Jen by Svět mohl víc vonět...

Svět s Vámi!

Fiach

Poutníkovi

Přes nový měsíc 
plazí se mraky


pod mraky
úplněk
jak za plátnem


Vylez zpod
toho pláště


Milujem tě!
Stříbro
Pradávná hřivno 
slunečního lesku
Nejstarší mladíku


Mezi námi, milá,
opar je taky


Opar jako
struna
skrz rytmem


Roztrhej ho,
rozfoukej!


Miluju tě!
Safíre
Drogo mého vědomí
Krásná, krásná neznámá


(věnováno K. - 7. ledna 12)


---
Tímto se dostávám k milostné poezii, tak doufám, že tím nikoho nezklamu - 
Láska je nejsilnější a nejkrásnější z emocí
a poezie jsou emoce vepsané do papíru...


---
*K. není Kerstin...
vlastně ani nevím, jak se K. doopravdy jmenuje, ale písmeno K je pro mě takový osudový symbol, tak Jí říkám K...

Eliášův oheň

Eliášův oheň
jiskry chladivé noci
listopadového 
sucha


Vítr rozrazil 
okno


Zve 
na plavbu
jezerem
průzračné noci


Ve smluvenou chvíli
čekej na mě zas
V sadech čeká bílý
listopadu čas


Zavedu tě do míst
kde není cesty zpět
budem jenom ty a já
a večerní svět


Úplněk si hraje
s vodou ve sklenici
Pojď, ochutnej Měsíc
zářnou oběžnici


Gotické oblouky
jabloní a švestek


Románské průčelí
lesního balvanu


hluboká modř jezer
hluboká 
modř
jezer



(věnováno Kerstin - 19. listopadu 2011)

Imaginace

Otevři okno
do hlubin Tajemna


Vykloň 
a nadechni se


Nespi! 
Snad nejsi znavena


Světa
tím vlídným hlasem?


Rozhoď své vlasy
do větru


Otoč svou 
hlavu rusou


Představy
přišel rozdmýchat


Sám velký 
dobrodruh Cousteau


Nasaď ten 
akvalung zvláštní


Sestup do 
Podvědomí


Z nebe se 
na tebe snáší


Třpytivý 
opar Snění

Drink the moonlight

 DRINK THE MOONLIGHT

Tak trochu Sýkora revival...

Homo poeticus

Ať žije
Homo Poeticus
v celé své kráse!
však zdá se
že dnes
jen v prachu
přežívá


Zbytky
skvělých kolonií
tohoto druhu
topí se nyní
a jen
v rodinném kruhu
se projevují


Kde je
Homo Poeticus
zašlá sláva?
Kde je
zašlá sláva
poeticus homo?
(dnes 
zbylo nám
z něj
hovno)


Dnes
za vlády
homo habilis
a různých prolhaných
šedých 
krys

Dimenze, které zůstaly zkapalněny

Dnešek je pro mě poměrně důležitým dnem, tak jsem se rozhodl, že dnes publikuji právě tenhle kousek...

Z oken sálalo město

tryskalo do ulice

negativní světlo

temnoty

V negativním vidění 

podnapilých barev

viděl jsem

špačka

s hlasem Abrahama

Proč?

V odpověď

rezonovaly stěny

věčnosti

a ptáci létali 

nohama vzhůru

V zoufalé snaze

porozumět 

surové řeči

tekoucího světa

zabořil jsem 

hlavu 

do hlíny

Však hlubiny 

mlčely

Hlavou mi 

táhly 

sněhové vločky

a já 

nesnesitelně

toužil

po

pochopení

přetékající

skutečnosti

Sám v temnotě

jantarových skvrn

---

Dimenze, které

zůstaly zkapalněny,

vyplouvají na povrch.

Trocha odpoledního parasurrealismu

Na silvestra odpoledne...
K Vánocům jsem dostal úplně božskou sadu olejových pastelů, tak jsem si říkal, že je konečně vyzkouším - přes týden na to nějak nebyl čas, tak jsem na chvíli zastavil a kreslil jsem co mě napadlo...

Ještě trochu psychedeličtější kousek. Začalo to jako pohled ze schodů u nás ve škole, ale pak si Múza řekla, že to chce něco lepšího... 

S výsledkem jsem poměrně spokojen...

Chroicocephalus ridibundus

aneb Studie racka chechtavého...

Nutno poznamenat, že ten racek umřel tak před sto lety a od té doby leží vycpaný na polici...
Dělal jsem ho v zušce a dost mě to bavilo...

Novoroční jiskrostroj

Tak je tu nový rok...

Přeji mu, aby se stal nejméně tak dobrým, jako byl jeho předchůdce... :-)

Silvestr pro mě letos (resp. loni) nebyl tak živelný jako minulé roky. 

Vůbec mi to nevadilo a snad jediné mínus, které to mělo, byl fakt, že nemůžu být se svými nejdražšími - třetina party byla někde odjetá, třetinu by stejně nikam nepustili a toho zbytku jsem se radši ani neptal...

Na co jsem se ale fakt těšil byl půlnoční ohňostroj.

Vzal jsem stativ a foťák (bez toho bych asi moc nezmohl) a zkoušel a zkoušel...

---

---

---

Nakonec se podle mého soudu focení vydařilo. Snad až na moment, kdy jedna rachejtle vybuchla už na zemi. Stál jsem se stativem jen 3 metry od ní a nebyl to úplně dobrý pocit. Najednou proti mě letělo asi osm malých červených šípů... Docela jsem se lekl...

---

Tak teda inspirativní nový rok!

"...zlatníku jisker,

doleť k jejím rtům!...

...Ať v síních krve tvé tě uslyší

ta nejtišší."

Ivan Blatný - Dech