"O cestě Fiachově, tak překrásné, nám zpívej, ó Múso!
Cesta ta tisíce pěkných míst a slastí ukázala jemu,..."
Cesta to byla krásná. A ani ne moc krátká - tři a tři čtvrtě hodiny, třicet osm kilometrů - prostě odpolední vyjížďka...
Aneb včera jsem zase udělal něco, co jsem chtěl udělat už fakt dlouho - jel jsem na Vysoký kámen... Na kole...
Zdejší to místo zcela jistě znají, co já vím, je to nejvyšší kopec v okolí. Leží na legendární mapě zvané Jezevčí díry. Ta mapa je legendární hlavně kvůli tomu, že je už deset let stará, čili velmi neaktuální, a díky tomu, že na ní je tak sedm tréninků do roka... Podotýkám, že mapových.
Bohužel ten, kdo není orienťák, asi moc neporozumí...
Každopádně Vysoký kámen je dost bezva místo.
Vyjel jsem asi ve tři s tím, že v sedm bych měl být doma, protože už bude tma.
Měl jsem v plánu navštívit i další místa, ale jako hlavní cíl jsem si vytyčil Vysoký kámen...
Nutno říct, že na kole jsem tam od nás ještě nikdy nejel, takže volba trasy byla docela dost otázkou intuice, ale co je krásnější než právě taková cesta?
Ano, najdou se tací, kteří by si na to v životě netroufli, ale já nejsem jedním z nich.
Musím říct, že tenhle způsob přímo zbožňuju - vyjet do neznámého lesa jen s cílem trasy v hlavě, na odbočkách zatáčet čistě podle citu, podle intuice a doufat, že mě nezklame a neobjevím se tam odkud jsem vyjel...
Docela jsem si včera přikrmil svou ješitnost, neboť mě moje intuice opět nezklamala a dojel jsem bez jediného problému (když teda nepočítám upadlý blatník). Ó jak mám rád svou intuici...
Zpět k vyprávění. Na místě jsem byl asi ve tři čtvrtě na pět, což není úplně nejlepší výkon, ale o výkon tu přece nešlo.
dojel jsem pod skálu.
Víte, asi jsem to ještě nezmiňoval, ale já miluju nezvyklé prostory, nezvyklé velké prostory - jako třeba kryté síně, jihlavskou radnici, katedrály... A tady na Vysokáči pod skálou je úplně užasný prostor - svah v čistě bukovém lese, obrovské stromy úplně všude, kam se člověk podívá, které táhnou oči k nebi - taková lesní gotika...
Bylo mi tam krásně...
Našel jsem tam super skály, samotu spolu se společností a dymnivky.
 |
| Dymnivka dutá |
O rostliny tam vůbec nebyla nouze... Taky jsem tam potkal sasanky, spousty mechů a něco, u čeho jsem ani nedokázal určit čeleď...
Mechů tam je docela dost... Potkal jsem třeba kaskádovitý mech, jako vystřižený ze Samorostu ...
... nebo mech, který vypadal, s prominutím, jako Cernunnovo ohanbí...
Pěkně tam bylo...
Měl jsem ale ještě dvě hodiny a přece ještě nepojedu domů. Tak mě napadlo, že se zajedu podívat do Štok (do Štoků? Omlouvám se všem obyvatelům tohoto městysu, pokud budu toto jméno špatně skloňovat)
Na ceduli stálo: Štoky 5,5 km, tak jsem jel...
Na místo jsem dojel o čtvrt hodiny později. Řekl jsem si, že když už tu jednou jsem, tak si to tu pořádně prohlédnu... Objel jsem nějaký chatový areál nebo co to vlastně bylo a natrefil jsem na suprovou ceduli s prosbou lesa... Nutno podotknout, že byla už druhá... Projel jsem mezi domky, pěkné to tam je, a při pohledu na hodinky obrátil kolo zpět ke Kameni...
Opuštění Štok 17:40, Vysoký kámen 18:00, Doma 18:45
Takový čas už není k zahození, byl to krásný zážitek, svištěl jsem po cestách, vyjížděl kopce na 3x7...
Pěkné... Pěkné, pěkné, pěkné...
Tak pěkný víkend!
Čichejte svět!
Fiach
p.s.: Ten úvod jsou první dva upravené verše z Illiady, kdo to poznal, má pochvalu!
Chtěl jsem začít stylově Odysseou, ale tu jsem doma nenašel...
p.p.s.: Ta bílo-žlutá není sasanka, kdo si to myslel, má bod dolů!
Kdo si myslel, že já jsem si to myslel, má... Je něco jako záporná pochvala? ...zápornou pochvalu! Možná pohana... ...ale ne, to zní jako pohan, to přece není špatné.
+(1).jpg)
