Oblaka

Sedím na zápraží a snažím se dohlédnout za obzor.
V tichu, které vydávám, slyším ptáky, slyším kočku jdoucí mi po očích, snažím se uslyšet rytmus svého srdce.
Vidím, že se ke mně třepetá zlatý okamžik. Vidím, jak kmitá nahoru a do stran. Vidím, jak proráží vzdušné masy na cestě sem.
Pomalu začínám slyšet jeho zvonění, jeho jemný hlásek. Doletí až k mému uchu, tam se usadí a budeme spolu sedět do ticha obzoru.
Najednou do mého ticha a jeho zvonění šeptá jeho tichý hlásek: "Buď mrakem!"
Otočím hlavu vzhůru a nadechnu se, vydechnu, otevřu oči a přijmu pozvání mezi mraky.
Vidím všude, letím s větrem, jak jsem si vždycky přál. Jsem průvodcem Slunce a ono je průvodcem mým.
Dlouho, dlouho se vznáším nad zemí, jsem mrak. Vidím za obzor, vidím za obzor, vidím za obzor.
Nadechnu zlatý okamžik. Jsem výrem, točím se a točím, až jemně dosednu na zem. Jsem čerstvější než kdykoli předtím.

Toho dne přišel do vsi soumrak a viděl v mých očích lásku.

Konečně mám alespoň trochu pocit, že to, co sem píšu má duši!

Islandská hudba mě nadobro hltí, proto pod jejím vlivem dnes trochu toho surrealismu...

Pokud chcete inspiraci, pohodovou hudbu nebo prostě jen vědět, co že tak nabuzuje mě, pak vám mohu poradit: Sóley, Seabear, Of Monsters And Men a Sin Fang...

Nepřežívejte, žijte!

Fiach