Pod vlivem západu

Protože můj minulý pokus o bezpopisovou poezii nebyl moc zkousnut, zde je malá etiketa:

Fiach's balcony mix

80% pure poetry

made of 

the finest note paper, 

cd marker 

and really delicious sunset

made by pupil in the Czech Republic

25.8. 12

---
Třtina matně olizuje
         vzduch
je pozdě
už neochutná ani pot
         z nohou
         komárů

Polétavé smetí se
         ztratilo
         se sluncem
a není nikdo kdo by ho
sem dotlačil
         zpátky

Písek a jehličí nám
         dychtivě křupe
         pod nohama
hladové po příbězích
spodních sfér

   i veverky už spí
   i jezevci už spí
   i vlkové už spí

a my?
        jsme sami...

---
dodatek z 28.8. :
jen a jen pro S.
zvláštní věc, tenhle kousek jsem napsal v sobotu o události, která se udála až o dva dny později...
Každopádně, S., jen a jen pro tebe, jako jedno velké Děkuji...
I když nevím, jestli si to přečteš...

Právě jsem dokoukal Le Fabuleux destin d'Amélie Poulain...

...a miluji Amélii Poulain...

the Tempest

Jsem deštný
poutník
pod stroboskopickým
nebem

Dopsal jsem větu
a nastalo ticho

Opřel se do mě
proud dalších
kapiček

Přeběhla přese mě
stěna z vody

Ticho    mezera v
neutuchajícím řevu
nebeského příboje

Najednou bylo slyšet jen
můj dech
zvuk mých kroků
a vodní biče

A už to tu bylo znovu

Série blesků s kadencí
             stroboskopu
             obočí mraku
             snad boží dech
Krájeli oblohu někde
             tam na obzoru
             krájeli na tenko
             oblačný mech

Došel jsem na roh

Vyměnili jsme si
letmý pohled
s projíždějícím
cyklistou

Byl to pohled dvou
ostřílených vojáků
jdoucích na steč

"Pojď, chlape, možná
             umřeme, ale
             nedáme svůj
             život zadarmo!"

Opřel se do mě nový
            nápor

Ale současně s ním se
do mě nalil
nový zápal
chuť dojít

Smíření s tím, co jsem
a s tím, že padnu

Pocit "Pojď, Vesmíre,
            já se tě nebojím!"

Tady mě máš!

Nejtěžší část jsem měl za sebou

Nikdy na to nezapomenu

Ten den se Bůh
            ptal všech
            jestli jsou
            připraveni

Byla to ta
            nejdrsnější
            bouřka
            jakou jsem kdy
            zažil

---Telč 5.8. 23:00-23:45---

Prázdniny v Telči

Srdce plné hudby, smysly plné večerních vůní, palce rozbodané od drátů...

Oči plné večerních světel a dětských úsměvů...
Uši plné tónů písní a smíchu...
Ruce plné dotyků oceli, mědi a dřeva...
Nos plný bouřkového vzduchu a překrásné vůně Těch krásných vlasů...
Ústa plná kardamomu a dešťových kapek...

Kdo nikdy nenašel léto v Telči, jako by nebyl!

Nemá cenu se bát, když není čeho...
Velmi mystických 10 dní...
Pro mě...

Belp

Ruce v kapsách
konce šátku lehce 
pokyvují větru

Sloupy mostu měkce
v přiléhavém svetru
šeptají si v tmách

Jediní mí společníci
            noční vzduch
            krátery na Měsíci
            světla lamp
            rámující pohlednici
            Jakub, Jméno Ježíš, Svatý Duch

Moje srdce tancuje vytrvalý reel...
A té noci, kdy nebe svítilo, byl velmi skočný... Místy, zdálo se mi, přecházel v jig...

Kdo ještě neslyšel mistra jménem Duke Special, jako by nebyl!

Last night I nearly died!

Spiritual America!

You don't slow me down!

Wake Up Scarlett!!!

Fiach

...je zpět...