Nemůžu jinak, než vám to sdělit...
Může to znít jako holedbání, ale mám z toho takovou radost, že to prostě musím vykřičet!
Takže, moji milí, dovoluji si vám oznámit, že
Kam mizí šneci je jedna z osmi vítězných povídek Ze šuplíku fantasie!
Což je prostě pecka!
Když jsem tu povídku posílal, říkal jsem si, že to aspoň zkusím.
O takovémhle výsledku se mi snad ani nesnilo!
To hlavně kvůli tomu, že nás zúčastněných bylo 138...
A dneska přicházím k počítači, přihlašuji se na email a koukám: Jste jedním z osmi vítězů literární soutěže...
Něco tak silného jsem už dlouho nezažil. Naposledy asi v pozdní půlce ledna - viz příspěvek z 27.1. - Ve spojení s vesmírem.
Dost zajímavé pocity. Bylo to jako když mě naloží do sudu, ten sud pustí z kopce a on se kutálí a valí. Ale moje mysl a srdce je pořád v konstantní výšce nad zemí a řítí se naprosto stabilně z kopce...
Tehdy v lednu to bylo podobné - to mě prvně ovanul teplý vzduch, pak se kolem mě třikrát protočil svět, rozostřil se mi pohled, rozhrkal a najednou jsem byl úplně ustálený. Taková ochutnávka nekonečného klidu. Visel jsem za záda v teplém průvanu a dunělo to se mnou...
Zajímavé, k nastartování tohoto stavu stačilo pouhé podržení dveří...
Od té chvíle mám v hlavě jen Šneky a endorfiny...
Tak se vám tu vypisuji, abych vyplavil ten pocit "Sakra, to je nářez!"
Doufám, že to nebudete brát jako vychloubání...
Tady jsem vám včera vyfotil Měsíc...
Doufám, se vám bude líbit...
Měsíc, jak romantické...
Co mi vlastně teď nejvíc prochází hlavou?
Kromě Šneků vidím neustále před očima úsměv (ne obecný, naprosto konkrétní a krásný) a hned po něm se mnou škube nervozita před zítřkem...
Zítra je totiž ten velký den...
Zítra běžím v Olomouci tři kilometry - nominačky na mistrovství Evropy dorostu...
Pokud se mi to podaří pod 10:05, budu na vrcholu extáze, ale hlavní cíl je zaběhnout pod 10:15...
Tak mi, prosím, držte zítra ve tři čtvrtě na sedm večer palce, budu to potřebovat, až budu v posledních dvou okruzích lapat po dechu ;-D
Tak žijte na plno!
Fiach
Může to znít jako holedbání, ale mám z toho takovou radost, že to prostě musím vykřičet!
Takže, moji milí, dovoluji si vám oznámit, že
Kam mizí šneci je jedna z osmi vítězných povídek Ze šuplíku fantasie!
Což je prostě pecka!
Když jsem tu povídku posílal, říkal jsem si, že to aspoň zkusím.
O takovémhle výsledku se mi snad ani nesnilo!
To hlavně kvůli tomu, že nás zúčastněných bylo 138...
A dneska přicházím k počítači, přihlašuji se na email a koukám: Jste jedním z osmi vítězů literární soutěže...
Něco tak silného jsem už dlouho nezažil. Naposledy asi v pozdní půlce ledna - viz příspěvek z 27.1. - Ve spojení s vesmírem.
Dost zajímavé pocity. Bylo to jako když mě naloží do sudu, ten sud pustí z kopce a on se kutálí a valí. Ale moje mysl a srdce je pořád v konstantní výšce nad zemí a řítí se naprosto stabilně z kopce...
Tehdy v lednu to bylo podobné - to mě prvně ovanul teplý vzduch, pak se kolem mě třikrát protočil svět, rozostřil se mi pohled, rozhrkal a najednou jsem byl úplně ustálený. Taková ochutnávka nekonečného klidu. Visel jsem za záda v teplém průvanu a dunělo to se mnou...
Zajímavé, k nastartování tohoto stavu stačilo pouhé podržení dveří...
Od té chvíle mám v hlavě jen Šneky a endorfiny...
Tak se vám tu vypisuji, abych vyplavil ten pocit "Sakra, to je nářez!"
Doufám, že to nebudete brát jako vychloubání...
Tady jsem vám včera vyfotil Měsíc...
Doufám, se vám bude líbit...
Měsíc, jak romantické...
Co mi vlastně teď nejvíc prochází hlavou?
Kromě Šneků vidím neustále před očima úsměv (ne obecný, naprosto konkrétní a krásný) a hned po něm se mnou škube nervozita před zítřkem...
Zítra je totiž ten velký den...
Zítra běžím v Olomouci tři kilometry - nominačky na mistrovství Evropy dorostu...
Pokud se mi to podaří pod 10:05, budu na vrcholu extáze, ale hlavní cíl je zaběhnout pod 10:15...
Tak mi, prosím, držte zítra ve tři čtvrtě na sedm večer palce, budu to potřebovat, až budu v posledních dvou okruzích lapat po dechu ;-D
Tak žijte na plno!
Fiach
Žádné komentáře:
Okomentovat