Jedinec v batolecím věku nerozezná takzvanou "představu" od takzvané "reality"...
Přijde mi, že moje mysl je nějakým teplým pomalým vánkem neustále vána někam pryč ze mě...
Všechno co se zdálo nejisté, stává se realitou, všechno co se zdálo být realitou, stává se nenaplněnými plány...
Mimochodem, jste pro eutanázii? Ne, že bych o ní uvažoval, ale tahle otázka se mi najednou vrací a vrací...
K tomu jsou u nás ve středu Ty Syčáci a já na ně nemůžu...
V tomto okamžiku mám v hlavě docela zmatek...
A je v nedosažnu, cíl mé cesty v mlhách...
Do mého světa pomalu, ale jistě vstupuje dívka s mokrýma rukama...
Vypouští myši a usmívá se...
Mrazí a zároveň hřeje...
Je tak jednoznačná, až je dvojznačná...
Pokusím se svůj nynější stav přetavit v něco velkého, ale nevím...
Plánuju film... Nebo kresbu...
Taky mám pár nápadů na něco delšího než stránku...
ale nevím, asi to zase skončí u plánů...
Ten, kdo nepochybuje, nemůže postupovat vpřed...
Mějte se pjekně!
Fiach
Žádné komentáře:
Okomentovat