aneb
Přicházím z hor
ze země sněhu...
Ano, byl jsem v Železné Rudě.
Sjezdování mě moc nebaví, hlavně kvůli tomu, že u toho vždycky neskutečně vymrznu...
Na běžky už moc nebyl sníh, ale stejně jsme si párkrát vyjeli - a stálo to za to...
Nejvíc jsem se ale těšil na sněžnice...
Od známých jsme měli půjčené asi třicet let staré sněžnice...
Podnikli jsme na nich tři výpravy a musím říct, že splnily mé očekávání nejmíň na sto padesát procent...
Ano, když jsme potkávali lidi s modernějšími modely, docela se nám smáli, ale fungovaly bezvadně...
O jejich funkčnosti jsme se přesvědčili hned na první procházce...
Šli jsme po louce, kde bylo asi metr sněhu. Nebyli jsme sami - před námi šly tři dívky. Bez sněžnic...
Při každém kroku se propadly až do půli stehen a patřičně u toho nadávaly...
Prošli jsme kolem nich asi jen dva metry...
Měl jsem co dělat, abych se nezačal nahlas smát...
Tam kde ony se propadly o pětasedmdesát čísel, my jsme se prakticky nebořili - tak o pět centimetrů, takže zanedbatelně...
Sněhu tam vůbec nebylo málo...
Na Rozvodí 70 cm
Na Můstku 100 cm
U jezera Laka 150 cm
Sněžnice se dost hodily - jednou jsem při focení šlápl bez sněžnic mimo vyšlapanou cestičku...
Zaletěl jsem tam po koleno...
Takže kdo uvažujete o sněžnicích - do hlubokého sněhu, zvedám všechny čtyři palce!
Taky jsem provedl takový menší geologický/mineralogický průzkum okolí...
S kladívkem jsem chodil kolem a oťukával skalky...
Mé průzkumy přinesly neočekávaně dobré výsledky.
Svor!
Černé a Čertovo jezero, Jezerní hora, Špičák - všude svorové podloží!
A svor znamená granáty!
Však jsem jich pár taky našel. Největší měl asi centimetr v průměru - byl největší, co jsem kdy našel...
Ne, že bych je chtěl peněžit nebo tak, ale mám je rád, líbí se mi...
A nějaké ty zajímavější obrázky si prostě odpustit nemůžu...
Bohužel se mi nestává často, že by se mi anděl zjevil takhle jasně...
Ale potkal jsem ho... Opět... Doufám že ho ještě potkám...
V lese pod Můstkem na mě najednou koukal z kůry...
Pěkné...
Tady je...
Toť jest pro dnešek vše, jdu psát scénář...
Taši dele!
Fiach
p.s.: Taši dele je tibetsky Dobrý den! nebo Nashledanou!...
Taky se to dá přeložit jako Hodně štěstí...
Žádné komentáře:
Okomentovat