the Tempest

Jsem deštný
poutník
pod stroboskopickým
nebem

Dopsal jsem větu
a nastalo ticho

Opřel se do mě
proud dalších
kapiček

Přeběhla přese mě
stěna z vody

Ticho    mezera v
neutuchajícím řevu
nebeského příboje

Najednou bylo slyšet jen
můj dech
zvuk mých kroků
a vodní biče

A už to tu bylo znovu

Série blesků s kadencí
             stroboskopu
             obočí mraku
             snad boží dech
Krájeli oblohu někde
             tam na obzoru
             krájeli na tenko
             oblačný mech

Došel jsem na roh

Vyměnili jsme si
letmý pohled
s projíždějícím
cyklistou

Byl to pohled dvou
ostřílených vojáků
jdoucích na steč

"Pojď, chlape, možná
             umřeme, ale
             nedáme svůj
             život zadarmo!"

Opřel se do mě nový
            nápor

Ale současně s ním se
do mě nalil
nový zápal
chuť dojít

Smíření s tím, co jsem
a s tím, že padnu

Pocit "Pojď, Vesmíre,
            já se tě nebojím!"

Tady mě máš!

Nejtěžší část jsem měl za sebou

Nikdy na to nezapomenu

Ten den se Bůh
            ptal všech
            jestli jsou
            připraveni

Byla to ta
            nejdrsnější
            bouřka
            jakou jsem kdy
            zažil

---Telč 5.8. 23:00-23:45---