Ostrov věčného jara

Tak a jsem zpět!

Chvíle výmluv a jdeme na to...

Takže se omlouvám, že jsem tak dlouho nechával čekat své skalní fanoušky...

Vrátil jsem se zpět už v pondělí, jenže v úterý jsem se vzpamatovával, ve středu jsem prostě nemohl (osobní důvody a tak...), ve čtvrtek jsem si říkal, že něco napíšu, jenže jsem se zabral do drátování. 

Mimochodem v současnosti vyvíjím Pendulum imaginativae... (původní název byl pendulum imaginatorium, ale zjistil jsem, že to není správně latinsky...) Ale o tom jindy...

Ve tři jsem pak odjel pryč, vrátil se v osm, jenže jsem byl přemluven, že se budeme koukat na It Might Get Loud, což je prostě boží film, takže jsem se na počítač dostal o půl jedenácté...

No a včera jsem si k tomu sedl už v deset dopoledne, jenže nešel internet...

Tak a konec výmluv!

Možná chcete vědět, kde jsem ten týden byl...

Pravda je taková, že jsme byli na dovolené na Madeiře...

Jak říkám každému, zní to hrozně nóbl...

Původně jsem si myslel, že to bude ostrov plný pláží a tak, jenže písečné pláže jsou na celém ostrově dvě - jedna přirozená a jedna umělá - písek dovezený ze Sahary...

Pro ty, kdo pořád ještě neví, co to Madeira je: Madeira je portugalský sopečný ostrov v Atlantiku. 

Vzdálenost od pobřeží Portugalska 1000 km, vzdálenost od pobřeží Maroka 700 km, vzdálenost od Floridy 6000 km... Vzdálenost od Prahy 4000 km, což je čtyři a čtvrt hodiny cesty letadlem... 

Lodí jsme to nezkoušeli...

Díky tomu, že je to sopečný ostrov, je Madeira neskutečně členitá a hornatá...

Ostrov má asi 20 x 55 km a nejvyšší bod, Pico Ruivo, je asi 1800 m nad mořem...

Když člověk přilétá na Madeiru a poprvé ji vidí, první co ho napadne, je: "Doufejme, že aspoň z koupelny do ložnice to bude po rovině"...

Další fakt, který plyne z toho, že je Madeira sopečného původu, je ten, že dvacet kilometrů od břehu je hloubka oceánu asi čtyři kilometry...

To se hrozně líbí delfínům a velrybám - hloubka, teplá voda, spousta jídla...

Místní toho docela využívají a jen v hlavním městě jsou asi tři společnosti, které nabízejí sledování delfínů, popřípadě plavání s nimi...

A ano, i my jsme se jeli podívat...

Delfíny jsme sice neviděli, ale zato jsme viděli velrybu a tři mořské želvy...

Madeira má čtvrt milionu stálých obyvatel. 

Z toho polovina žije v hlavním městě Funchalu...  (čtěte funšal)

Postřehy o životě ve Funchalu:

a) ostrováci (můj drahý bratříček tak Madeiřanům začal říkat druhý den a od té doby se jim neřeklo jinak)  chodí zásadně na červenou 

b) na silnici platí dvě pravidla: 1. do kopce to fakt rozjeď, jinak ho prostě nevyjedeš

                                             2. Nedělej druhým, co nechceš, aby oni dělali tobě.

c) pokuty jsou nízké a policisté pohodáři, ale je jich docela hodně - z šesti lidí je jeden policista

d) ostrováci jsou velmi příjemní lidé

e) trh je otevřen každý den, kromě neděle, to jsou všichni v kostele

f) kdo rád hraje karty, kousek od tržiště je zábradlí, u kterého protřelí, drsní chlapíci hrají neustále něco jako "válku", kromě neděle, to jsou všichni v kostele

g) jezdí tu pět autobusových dopravců - pozor na barvy!

h) pro nás výtvarníky a básníky je ve starém městě vlastní hospůdka...

a vůbec i) celé staré město je ráj umělců a bohémů

Myslím, že to je tak na seznámení s Funchalem dostatečné...

Jen tak pro shrnutí: Funchal je pulzující romantické město, ve starém městě je spousta umělců a na silnicích je to pěkná divočina...

Jo a v noci v zapadlých uličkách vylézají švábi...

Teď pár fotek krajiny...

Kvůli tomu, že všechny cesty vedou do kopce, a to hodně do kopce, vyvinula se tu takzvaná levadová turistika...

Levada je, jak to popsal můj bratříček, tok, kterej ústí až z hor...

Ne, je to zavlažovací kanál, který dovádí vodu z hor až k banánovým plantážím a zahrádkám v městech na pobřeží... 

Všechny levady jsou vlastně stejné - je to asi půl metru široká stružka a u ní půl metru široký chodníček...

Nezřídka nad hlubokou propastí...

Jejich hlavní výhoda je ale fakt, že kopírují vrstevnice...

Jdete prostě pořád po rovině...

Je to příjemné...

Kromě toho jsme absolvovali ještě dvě klasické tůry...

Jedna z nich byla hřebenovka z Pico Arieiro na Pico Ruivo, což jsou třetí nejvyšší a nejvyšší vrchol...

Kolem těchto vrcholů v nejvyšších partiích ostrova roste asi 35 endemických druhů rostlin...

Třeba naprosto překrásný hadinec echicum candecans...

A vůbec je to jedna z nejhezčích částí ostrova...

Tak ještě pár postřehů:

a) ostrováci milují psy - buď malé smetáky nebo obrovské hlídací psy

                                       ti první se ometají kolem nohou, ti druzí štěkají tak, že se mi klepou kolena...

b) všude rostou kaktusy

c) nedotýkat se opuncií - brácha jednu utrhl, a jediný, kdo neměl v rukou ostny, byl on a sestra, která se ho radši nedotýkala...

d) nejslavnější ovoce je maracuja (po ostrovácku marakuža), dělá se z ní božská limonáda

e) autobusy jezdí skoro kamkoli, ale může jet jen ten, kdo dešifruje jízdní řád

f) na Madeiře mají dobré pivo (Coral)

g) na Madeiře mají silné, sladké víno, taky dobré (takové portské)

h) hodně se jí ryby

i) letiště v Santa Cruz je jedno ze sedmnácti nejnebezpečnějších letišť na světě. Kdo se bojí, musí lodí...

                                        Piloti na tohle letiště musí být speciálně školení...

j) polovina letiště je na betonových pilířích nad mořem a dálnicí

k) divoká zvířata na Madeiře jsou: ještěrky - je jich fakt hodně; švábi a spousty ptáků...

Ještěrky plánuju jako samostatný příspěvek...

A na závěr ještě pár zajímavějších fotek...

A možná ještě jedna myšlenka:

Až nastane konec světa

na kopci

v Sao Martinhu

budou bít zvony

To je pro tentokrát vše...

A deus!

Fiach

p.s.: Madeiře se říká ostrov věčného jara...

To kvůli tomu, že nikdy nevíte jaké bude počasí - poučka o oblečení na cestu: Může být jakkoli...

No a pak taky asi proto, že je to ostrov plný květin...

p.p.s.: Můj "dávný přítel" má pravdu (viz komentáře v Be negative)

Zítra odjíždím zase pryč, takže kdo chce víc, bude muset počkat, ale slibuju, že to bude stát za to...