Mám chuť výt...
Teskně, dlouze...
Výt jako osamělý vlk volající smečku...
Já ale nevolám smečku. Chtěl bych výt, abych přivolal jediného konkrétního vlka...
Tak, abych s ním mohl sdílet své teritorium. Abych s ním mohl sdílet všechen čas...
Stačí myšlenka na víkend u Nového Boru a vyju a vyju...
Tak daleko!
Tak daleko!
A tak volám...
No nic, přicházím vám zvěstovat další simulace Péráka:
A pak hlavně to, z čeho mám daleko větší radost - palec.
Vznikl asi během tří minut jako rychlá skica při uklízení...
Jsem rád...
Dnes jsem se vrátil z Prahy, otevřel skříňku a zjistil jsem, že to, co dělám, není úplná blbost...
Že dělá radost, že těší, že to nakonec nebylo zbytečné...
Jsem tak rád...
A mám hroznou chuť výt nebo rovnou vyběhnout do noci...
Auuu!
Dnešek byl krásný.
Krkavec je vlkem oblohy!
Auuu!
Fiach




Ráda čtu tvoje články, jsou tak nějak uklidňující...
OdpovědětVymazatA jsem opravdu šťasná, že alespoň někdo v mojí blízkosti se úplně depresivně nezbláznil... Toť vše. Co víc ti říct. :)