Střípky z úst

Dnešní příspěvek ovlivňují dvě hlavní okolnosti:

a) příští týden sem nic nenapíšu, neboť odjíždím mimo civilizaci (super!)

b) konečně jsem si pořídil Magorovy labutí písně (mám stovku na knížku z recitační soutěže, tak jsem si řekl, že si udělám radost...)

A kvůli tomu jsem si říkal, že bych dneska měl vydat to nejlepší, teda to nejlepší, co mám...

Jenže to nejlepší (podle mého názoru), teda to nejlepší, co někdo mého pidiformátu může najít v hlavě, je buďto moc dlouhé nebo už to tu je...

Tak jsem si říkal, že už nebudu čekat a uskutečním plán, který promýšlím už dost dlouho: publikaci těch krátkých fragmentů, které se mi zdály dobré a chtěl jsem je někam vpasovat, ale ještě se nikam nevešly...

Jsou to většinou jen tak čtyři řádky nebo i míň a jsou to dost torza, ale doufám, že se budou líbit...

Tak tedy listuji svým deníkem nedeníkem, svojí Bílou knihou, zápisníkem snů a hledám pro vás, pro svět, právě takové schované kousíčky...

Tohle považuji za asi nejkvalitnější věc, která kdy pod mýma nezkušenýma a neumělýma rukama vznikla. Myslím si, že se ,z toho co dělám, asi nejvíc podobá Jirousovi...

Má dvě verze, obě v sobě mají něco, co bych chtěl, aby znělo, tak je uvádím obě...

--- prvotní verze

Jen tak plout

po hladině klouzat

jen s tou 

která tmou 

povede nás oba

--- druhá verze

Jen tak plout

po hladině klouzat

jen s tou

která z pout

vyvede nás oba

Teď chvíli něco ranějšího:

---

Jen tak hýbal prsty

on

prsty jen tak 

hýbal, až ho to

přestalo bavit

zahleděl se do dáli

---

Potkal jsem anděla

upadl z nebes

seděl tam pod mezí

zlomil si nohu

řekl mi:

"Jsem v kelu

takto zraněný nemohu

sloužit Bohu."

---

Poetika ducha

není táž

jak poetika těla

Hele

Poetika duše

je samozřejmě jiná

než poetika v těle

závislém na svém břiše

Teď hluboká filozofická úvaha:

---

Jsme jako bublinky 

v minerálce

---

Poezie bez emocí

a to i ta spasitele

s celou svojí slavnou mocí

jde jednoduše do prdele

A na konec dva speciální.

Znáte ty chvíle, kdy se vám zničehonic v hlavě objeví nějaká pěkná věta nebo dokonce i verš?

Miluju ty chvíle... Jen kdyby jich bylo víc...

--- (pro pana Jirouse, snad tím nebude zneuctěn...)

Kravatu rozumu

pověsím na kliku

ta labuť křídla má

z rukou básníků

---

Všechny dávné síly

síly dávných ctností

vrývají se silně

do mých lícních kostí

Moc doufám, že se vám líbily...

Není to nic moc skvělého, ale snad to alespoň stálo za chvíli zdržení...
Pokud by se vám hodně líbily, mám jich ještě docela dost v rukávu...

Tímto se s vámi loučím...

Tak za týden!

Naslouchejte ptačímu zpěvu!

Fiach