Přišel k nám bílý kůň...

Tak u nás konečně začala zima!
Už teda v pátek, ale do teď jsem si to užíval...
Začalo to hustým sněžením, pak přijel autobus, řidič to trochu nezvládl a bylo to...
Abyste tomu dobře rozuměli: příjezdová cesta do naší vsi vede přes takový zabijácký kopec. Když to trochu namrzne, je prakticky nesjízdný. No a když tam uvízne šest aut a autobus tak se do vsi vlastně skoro nedá dostat... Ani z ní...
Jupí!

Tahle samotná událost by mě zase tak nezajímala, ale ve výsledku to znamenalo, že za celou sobotu jsem potkal jenom jedno auto...
Veškeré cesty byly nedotčené, jediné stopy, které jsem potkával byly srnčí, prasečí a moje. Závěje hladké, vítr bičuje stráně, prostě boží!

Šel jsem běhat - zprvu se mi do toho moc nechtělo. Fakt, že je tak šest pod nulou a já na sobě nemám skoro nic, mě moc nehřál...
Uběhl jsem ale půl kilometru a veškerá nechuť byla pryč.
Vítr hnal po polích vlny prašanu a já letěl s ním...
Doběhl jsem doprostřed pole a jen tak tam stál. Vítr mi bičoval tváře, sníh mi lítal do očí, ale já jsem si to neskutečně užíval.
Skákal jsem, chvíli jsem s větrem bojoval, pak jsem s ním splýval.
Rval ze mě teplo, ale toho jsem měl pořád dost.
Křičel jsem na celý svět, zpíval jsem písničky, které vypluly odnikud.
Kdyby mě někdo viděl, rozhodně by mi nevěřil duševní zdraví.
Ale byl jsem tam jen já, vítr, pláně kolem Pekla (ten les miluju)
Letěl jsem s tím větrem a zpíval, co mě zrovna napadlo, prostě svoboda...

Podobně jsem vstřebával i průběh Peklem.
Vlastně jsem původně šel hledat dřevo na housle - Akallabeth, moje budoucí elektrické housle :-D, budou krásná, skvělá a moje...

Dřevo jsem nakonec nenašel, ale užil jsem si to maximálně.
Z původně zamýšlených 60 minut byla hodina a půl, ze sedmi kilometrů skoro dvanáct.
No, takhle já trénuju...

A pořád ještě věřím, že mi to tu někdo začne číst...

Užijte si Zimu, když už je tady!
Zbožňuju Jaro, ale když už je konečně ta pravá Zima, tak si to musím pořádně užít...
Jen by Svět mohl víc vonět...

Svět s Vámi!

Fiach