Z oken sálalo město
tryskalo do ulice
negativní světlo
temnoty
V negativním vidění
podnapilých barev
viděl jsem
špačka
s hlasem Abrahama
Proč?
V odpověď
rezonovaly stěny
věčnosti
a ptáci létali
nohama vzhůru
V zoufalé snaze
porozumět
surové řeči
tekoucího světa
zabořil jsem
hlavu
do hlíny
Však hlubiny
mlčely
Hlavou mi
táhly
sněhové vločky
a já
nesnesitelně
toužil
po
pochopení
přetékající
skutečnosti
Sám v temnotě
jantarových skvrn
---
Dimenze, které
zůstaly zkapalněny,
vyplouvají na povrch.
bože můj, netušila jsem, že jste tak dobrý básník, pane... pochopte, musím si zachovat "imidž" vykání. Dále ale chci říci, že se vám to tu moc povedlo a chválím vás za to. ne, že si o sobě budete myslet, že jste něco moc extra, ale: "zdařilá práce!" jen tak dál, budu to tu sledovat.
OdpovědětVymazatMimochodem, přeji hodně štěstí...