Aspoň na věčnost...

Poslední dobou
mám chuť
výt
       krákat


Poutník
chodil
den co den
den co den
do lesa


Čekal 
dýchal vzduch
vydechovaný zástupy stromů


Čekal
na svou chvíli
nevěděl proč
prostě chodil


Číhal
když při pohledu
do houští
spatřil oči laně


Laně
plaché
ale odvážné
statečnější než
sám poutník


Laň odběhla
ale poutníkovi v hlavě 
zůstala


Myslel na ní pořád
dnem i nocí
dnem i nocí
cítil
že ji musí znovu najít


Chodil
dál do lesa
a hluboce věřil
že ji
znovu potká


A stávalo se
že občas 
čas od času
znovu
spatřil záblesk


Ale poutník
cítil že ji potřebuje
nevěděl proč
prostě cítil


Poslední dobou
mám chuť
krákat
       výt


Potřebuji svůj
záblesk
svoji laň
znovu potkat
aspoň na chvíli!


Znovu potkat
aspoň na moment!


Znovu potkat
aspoň na pořád!


(opět pro A)