Skrz záclony tmy ---------

Tančili jsme mezi neviditelnými
      nekonečně dlouhými závěsy
Tak jemnými jako sám vzduch
A byli jsme čistí
      a krásní jako křišťál
Jako tekoucí křišťál
      kterým se stávala naše těla
A my jsme jím chtěli být
A pluli jsme tou průzračnou
      temnou mlhou, kterou
      všichni nazývají tmou
      a kterou jedinou
      byla zakryta
      naše těla
      a která, ač sama temna
      čistila naše nosy
Byli jsme vlajkami na stožárech lidství
      důkazy, že člověk stále žije
      vysprchovaní čistí a
            bezelstní
Byli jsme namířeni
      čelem zpět k ráji
Byli jsme dětmi
Byli jsme krásní
Rychlostí světla jsme se řítili
      tmou a nevnímali
      odlišnosti těl
Jsme stejní
Jsme všichni stejní!
A stěny se na nás smály
      nechávaly si pro sebe
      jestli už tohle někdy viděly
A my jsme nevěděli
      co je strach
      co je stud
Letěli jsme nocí vysokých stropů
      a zářících sluncí
Mlčky jsme
      hltali okamžik za okamžikem
      a snažili se si užít
      adrenalinu!
Ten malicherný strach
      co kdyby nás chytli
No co?!
Máme právo být čistí
Teď vím
      že by nás nikdy nespoutali
      nikdy
      nebylo nám to souzeno
Byli jsme příliš blízko ráje
Byli jsme před sebou opravdu nazí

                              (o událostech z noci
                               mezi 25. a 26. červnem
                               roku 3. po probuzení)