Kronika mého života

Za nocí čekám na útesech
   a vrcholcích skalních
      věží
jestli ke mně vítr zanese tvou
      vůni
   jestli ji zase uvidím zvedat
      křídla a svištět
         lesem
Občas zahlédnu ocásky
   občas daleká křídla
Někdy mám pocit, že
   sedíš vedle mě a
   opíráš se mi o rameno
Když ale otevřu oči
      jediné
      co mi dělá společnost
      jsou
rozbouřené vlny