Děsím se toho času
až budu tak starý
že neuvidím co je
kolem mě
Ve stínu své dřívější síly
budu koukat po lidech
a snažit se jim číst z tváří
ale neuvidím nic
Potkám starého známého
ale nepoznám ho
Uvidím v příkopě kytku
ale nebudu schopen říct
jakou má barvu
Naplním svůj byt kočkami
protože ony jsou schopny
to všechno vidět
ale stejně mi k ničemu nepomohou
A až uvidím na obzoru
vránu
nebudu schopný se k ní dostat
Sednu si do křesla
a budu koukat na svět kolem
jak mi protéká mezi prsty
s myšlenkou že už nejsem
a nikdy už nebudu schopen ho uchopit
a jediné co mi zbývá prožít
je smrt.
až budu tak starý
že neuvidím co je
kolem mě
Ve stínu své dřívější síly
budu koukat po lidech
a snažit se jim číst z tváří
ale neuvidím nic
Potkám starého známého
ale nepoznám ho
Uvidím v příkopě kytku
ale nebudu schopen říct
jakou má barvu
Naplním svůj byt kočkami
protože ony jsou schopny
to všechno vidět
ale stejně mi k ničemu nepomohou
A až uvidím na obzoru
vránu
nebudu schopný se k ní dostat
Sednu si do křesla
a budu koukat na svět kolem
jak mi protéká mezi prsty
s myšlenkou že už nejsem
a nikdy už nebudu schopen ho uchopit
a jediné co mi zbývá prožít
je smrt.
Božínku, na to teď ještě nemysli... Do toho stáří, nebo mentální usedlosti nám zbývá ještě dobře 10-20 let... :)
OdpovědětVymazatNemyslím si tedy, že v tomto věku jsou lidé staří, ale známe naše rodičovstvo... Kromě toho, že jsi psal a hrál na kytaru, asi tak jako já na kravír, maloval jsi? Neprozradila jsem teď tajemství? Měj se uvidíme se možná v neděli, možná až v pondělí...