Mému strachu

Zas mě tu máš
ty
nestvůrný hlídači bran
zase tvé
rozvrácené dílo
trhá moje srdce na kusy
pálí je
nad ledovými plameny
a pomalu si je
sune do úst

Nech mě projít
Otevři alespoň
na tři prsty
otevři
aspoň na čtyři
cestu tam
kam doopravdy
chci

A jestli neumíš nic jiného
než toto
ty posle usedlosti
s usměvavou tváří
jestli neumíš nic jiného
než
zahánět
a říkat tomu
dobrá rada
záchrana života
nebo dobré ponaučení
nic jiného než
bodat
toužícím quichotům
dýky do zad

Pak věz, že tě vyzývám na souboj
a jednou pro vždy spálím tvoje
brány abys je už nikdy nemohl
postavit mezi mě a moje cíle!

Vypouštím
zářícího krkavce
Budeme bojovat dlouho

(20.1.)


Pod vlivem Géralda Neveu, Stanislase Rodanského a prokletých básníků
páchám duševní regeneraci...

"Je to tak povrchní, tak nehluboký, tak na oko, to, co dělám...
Není to ani z části to, co je vevnitř.
Nesmím obětovat obsah formě!" (citováno z Deníku)

Zkuste Géralda Neveu!
Fiach