Kdybys tak viděla tu krásu

Kdybys tak viděla tu krásu

Mé diamantové okno
plane studenou září
Toho lesklého kotouče

Na mou postel se promítají
ty nejtajnější obrazy z počátků života
záhadné mapy hvězdných mlhovin
     a jejich světlo vrhá
         po pokoji nekonečnost času
         lahodné ozvěny tvého hlasu
     stěny dýchají s veškerým
               přítomným dřevem

Jak závidím jim jejich vzájemnost
     a jejich nekonečno
Neboť i ony mě vrhají do
         stesku
         dlouhého nářku
               po tobě která jsi jediná
               měla tu odvahu se pokusit
               prorazit přímo do mého království

Vyju na obrozující se lunu
     a toužím po úplnosti
               i svého srdce
     protože vím že ono bude
               celé jenom v tvojí
               naprosté a bezedné přítomnosti

A tak mlčky sleduju
     zvuk polospící skutečnosti
     tanec nehybných odlesků
     dýchám modrou samotu dálek
               a nechávám se probodávat
               křišťálem hvězd
             
Myslím na nezkrotnost tvých vlasů

Kdybys tak viděla tu krásu

(25.01. asi tak 23:58
jen a pouze K, té K, jejíž tvář mi nedá spát)

F