Vidět a padnout vyčerpáním!

Musím vám něco říct...
Je to zpráva stará už deset dní, ale co...
Znovu jsem se zamiloval!

Věc se má tak. Byli jsme na MČR ve sprintu. V Děčíně.
Mistrovství nakonec dopadlo docela dobře - třetí se ztrátou 6 vteřin za prvním (čtvrtý na mě ztrácel asi půl minuty...)
Co bylo ale hlavní, bylo to, že jsme pak spali v Kamenickém Šenově.

Kamenický Šenov je docela vtipné město... Hledali jsme tam obchod s jídlem, protože kamarád neměl snídani...
Co myslíte? Šli jsme po ulici a vpravo: Sklo, svítidla, za chvíli, hned za tím: Svítidla, lustry...
Za dvacet metrů vlevo: Jiří Zelený - Lustry...
Prošli jsme snad celou vesnici nebo město nebo co to vlastně je a nenašli jsme ani jeden obchod s jídlem.
Zato jsme našli sedm obchodů s lustry...
Od té doby je Šenov prostě město lustrů...
Tam kolem jsou všechna města tematická... Česká Kamenice je třeba město pochybných hospod (lidově pajzlů...)

Každopádně ale Kamenický Šenov, jak známo, leží v Lužických horách...
Nikdy předtím jsem tam nebyl. Stačil ale jediný přejezd z Děčína do Šenova, za soumraku, s mlhou kolem těch krásných kopců a zamiloval jsem se do toho kraje... Prostě láska na první pohled...

Nevím proč, ale když se na tu scenérii podívám, řeknu si: "Tady se prostě musel odehrát Máj..."

Pokud jste tam ještě nikdy nebyli, doporučuji!
Asi určitě máte více či méně jiný vkus než já, ale kdo neviděl Lužické hory v mlze, jako by nebyl...

---
Říkal jsem 
   tenhle kraj musí být náš


Při cestě večer ke Klíči
   vidíš až tam 
   kam vždycky jsem chtěl vidět
   za obzor a ještě záž


Mlha tam v kraji všech Máchů
   válí se mezi krovy


A u kostela v městě lustrů
   mají dva hřbitovy


(11.6.)




---
Emoce podloží
   lomcují pohořím
aleje homolí
   v mlze se louhují
Krávy se pasou


Varhany duní
   staletým údolím
Tady se setkáš 
   má milá
   v jeteli
Se svým Máchou


(11.6.)


Vidět a padnout!
Fiach


p.s.: všichni, kdo to tu navštěvujete, i vy, kteří jste tu nikdy nebyli, jste srdečně zváni na náš Koncert pro Afriku! Zítra o půl osmé v DiODu!


p.p.s.: oba kousky jsou decentně věnovány, A., tobě... Ani lehce, ani naplno, ale přesně tak, aby ti to udělalo radost...