2

Dříve, než začnu s čímkoli jiným, musím se zeptat: Znáte Dva?
Dva jsou taková indie trance jazz techno folková skupina... Nebo spíš duo...
Pop neexistujících rádii...
Doporučuji třeba Tropikal animal nebo Tatanc... Super!
Možná je znáte, nahráli soundtrack k Botanicule...

Byli jsme na nich předevčírem v Hradci Králové. Samozřejmě nikoli náhodně, nýbrž naprosto cíleně...
Bylo to krásné.
Tak blízko transu jsem už dlouho nebyl...
Krása. Hned na začátku nás vyzvali, abychom šli těsně před ně tančit, že z toho budou mít radost...
Po čtyřech písničkách jsme se konečně rozhoupali a musím říct, že radost jsme měli vzápětí i my...
Hned po příchodu "do kotle" jsem zjistil, že to tančení má "fakt něco do sebe" a už jsem se neudržel.
Po dvou písničkách jsem si sundal boty a bylo to krásnější a krásnější...
Jediné, co bránilo absolutní dokonalosti okamžiku byla absence jedné zcela konkrétní osoby... :-)
V přesladkém opojení hudbou, atmosférou, tancem, přicházejícími imaginacemi a neskutečně vysokou hladinou endorfinu v krvi nám ty dvě hodiny utekly, jako by to bylo dvacet minut.

Snil jsem sny


BYL JSEM STROM a moje listí bylo peří
KOUKAL JSEM DO SLUNCE a hvězdy vytvořily tunel
ŠEL JSEM PRALESEM
BĚŽEL JSEM STEPÍ
LETĚL JSEM NAD ZEMÍ


Snil jsem sny


[Tys byla v každém z nich]


(stvořeno hned po koncertě...)


---
Dnešek byl krásný!
Skončil školní rok, což samo o sobě nevidím zase tak moc kladně, ale budu teď mít čas na všechny svoje blbůstky a projekty (výroba cajonu, elektrické kytary, výroba chrpy z drátu, vraní lebky z drátu, postav z Botaniculy z drátu, vyjití na K2 u nás na schodech, velkolepá podširáková vandrtour, ...)


Hlavní událostí dnešního dne bylo ale převelmi příjemné (tedy alespoň pro mě, byl bych hrozně rád, kdyby oboustranně) setkání... Setkání, na které jsem se těšil a zároveň se ho dost obával...
Kolikrát se to nezdá, ale jsem docela dost nesmělý... 
Bohužel se to vždycky snažím nějak zakrýt a dělám hlouposti a pak si to hrozně vyčítám :-)
Jsem neskutečně rád, že k němu došlo ;-)




Ranní slunce ti rozčesává vlasy
Se svěžím vánkem se dělím o tvůj dech
Jsem nervózní ten pocit znáš snad taky
V rozechvělé ruce držím tvůj papírek


(jen a jen pro tebe, A)


---
Co ještě říct o dnešku?
Snad to, že jsem si za peníze z Matematické olympiády koupil "Imaginaci jako prostor setkávání s nevědomím", že jsem strávil krásně máničkovskou půlhodinu se svým , pro mě velmi drahými, spolužáky, přijel domů, lehl si na gauč a najednou bylo o dvě hodiny později...
Takže lorem ipsum jsem odpoledne docela brutálně a nelidsky zabil, což mé perfekcionistické superego docela špatně nese, ach jo...
Ale dopoledne všechno hravě vynahradí...


Tak a jdu hrát Pokémony...


Ať vás to volno nesežere!
Nasaďte mu otěže a udělejte z něj nejlepšího přítele!
Fiach