Bechyně je krásná a nejkrásnější...

Ještě včera ráno jsem v Bechyni popíjel čaj...

Ještě včera ráno jsem si mohl jen tak plout bystřinou...

Jen se nechat unášet proudem všeho co přijde...

Teď se musím spoutat řádem všední práce.

Ještě v sobotu večer jsem si myslel, že vím co se stane...
Ještě v sobotu večer jsem s radostí duněl bechyňským náměstím...
Po boku mých nejdražších, fakt nejdražších...
Teď mi motýl odletěl na jinou kytku a já jen bloudím a jsem zmatený...

Přijde mi, že ten kruh zapomnění opravdu fungoval...
Prvně radost, pak netečnost...

No nic...

Jinak Perlení bylo super!
Teda Bechyňské perlení - onen super festival.

Opět jsem měl tu čest zhlédnout představení divadla Kámen - mého opravdu oblíbeného divadla...
Tentokrát to bylo Ras al chajma...
Co na to říct... Kdo nezná Kámen, ten mi teď těžko porozumí.
Po zkušenosti s Paní jsem čekal něco podobného - Každá věta tak desetkrát zopakovaná a výrazné míchání dějů.
Ras al Chajma bylo jiné... Z mého pohledu určitě lepší, více se mi líbilo...
Už to nebyla pouhá kostra s něčím, co by mělo být maso, kosti byly pokryté vyvinutým masem a kůží... Byl to opravdový tvor (Marie Kotisová: "Divadlo je živý tvor")
Bylo to pro mě takové doplnění energie a naladění se na tu správnou divadelní vlnu...

Nejvíc ze všeho mě ale potěšilo to, že sám Pan režisér Macháček (opravdu pan), řekl, že se mu naše představení líbilo a dokonce nás pozval do Prahy!
Chápete to? Máme možnost hrát v Kameni! Super!
Navíc si myslím, že jsem v jeho očích, když ne nic víc, dostal tvar... :-)

Takže lorem ipsum, výprava se vydařila...
Jen kdybych chápal, co se teď vlastně děje...
A proč mám takovou chuť vzít luk a střílet...
Nebo sekeru...
Nebo se jít prostě někam vyřvat...
Nebo všechno najednou... Já bych si tak zařval...

Po tom, co mi vlak odvez mé nejdražší, jsem navštívil to místo, kde jsem poprvé psal...
A znovu jsem stál v záři zapadajícího Slunce...
Svět se znovu vpíjel do tepla posledních paprsků...
Znovu jsem chtěl letět...
Tentokrát ale za někým jiným...
Ale nešlo to...
A i kdyby to šlo, metr před cílem bych narazil do zdi...
Do zdi, kterou jsem si asi postavil sám, ale možná taky ne...
Možná je to zeď z komplexů a nenaplněných představ...
Ne mých...

Mé učení pokračuje...
S harmonikou si už docela rozumíme...
Rozumíme si alespoň tak dobře, že skrz ní dokážu prohnat svoje cítění světa...
A hrozně mě to baví.
Doufám, že porozumím i motýlům...

Vzal jsem všechny motýly a vstředil je do nitra svého světa...

Ten příběh měl skončit jinak...

Hledejte jádro věci!
Fiach